Proč se mladí lidé vzdávají svých teplých pokojů u rodičů, kde dosud žili v jakési hojnosti vprostřed sídliště a dalších stovek takových jako jsou oni? Proč se vkrádají do polorozpadlých domů, riskují zadržení a postih? Proč na webových stránkách tvoří databázi domů, o které ztratil majitel zájem? Proč vůbec vzniklo squatterské hnutí v našich městech, které odvedlo rodičům jejich děti k životu na ulici?
Odpověď většinové společnosti je jasná. Pravý důvod je však skryt za záběry zákroků policie a násilí v ulicích. Proto zde nabízím pohled z periferie České Republiky, z Karlových Varů, který je částečně specifický, ale v důsledku odpovídá směru squatterů hlavního města.
Squatterská realitka v Karlových Varech vznikla jako jedna z prvních poboček 1. squatterské realitní na počátku roku. Naším cílem bylo monitorovat stav karlovarských dlouhodobě nevyužívaných nemovitostí vhodných k bydlení a jejich seznam následně umístit na internetové stránky. Chceme tak upozornit na neúnosnou situaci v Karlových Varech, které se stávají díky svému turistickému a lázeňskému zaměření, výstavbou hotelů a restaurací, butiků, restaurací pro běžné obyvatele již jen mrtvým městem.
Lázeňské centrum se stalo domovem rusky mluvícího obyvatelstva, které skupuje předražené nemovitosti ve velkém, vlivem svého bohatství již ovládají zastupitelstvo města, které jim jde na ruku v povolování výstavby na chráněných lokalitách a dodatečnému povolování černých staveb. Většina našich rodičů na položenou otázku, kdy naposledy navštívili kolonádu, vřídlo či jen zašli do centra na zmrzku a oplatku, jen lhostejně zakroutí hlavou: „A co bychom tam podle tebe asi tak dělali?“ Ano. Lázeňské centrum, je již domovem přespolních zbohatlíků a běžný život se z něj již vytratil. Dát si zde po procházce malé občerstvení a posedět je již jen přepych hrstky vyvolených. Zajít do klubu či kavárničky již není možné vůbec.
Pod vidinou ruského kapitálu a příslibu zbohatnutí lázní skoupila velká spousta realitních a developerských společností objekty v centru města a nechává je zavřené chátrat, čímž navyšují prodejní a nájemní cenu ostatních svých nemovitostí a pozemků v dané lokalitě. Na jiných místech skoupené domy nechají spadnout, než aby je nabídli nájemníkům, protože je pro ně výhodnější na jejich místě poté vystavět třeba čerpací stanici či supermarket. Pro běžného občana Karlových Varů se tak stává nemožné koupit si zde, či jen pronajmout jakýsi prostor pro život.
I naše radnice má nemalý podíl na situaci s bydlením ve Varech. Sama drží spousty prázdných objektů, bývalých škol, úřadů, knihoven apod., které přesunula na okraj města s vidinou výdělku, který přináší prodej nemovitostí, čím blíže centru lázní, tím s větším výnosem. Viz případ nedávného prodeje tří domů 1, 3 a 5 v Lázeňské ulici, který se dostal až k soudu. Spousta památkově chráněných objektů je již drahně let ve fázi „hledáme vhodného investora“ a dále chátrá. Zastupitelstvo tím rovněž přispívá, aby nejkrásnější část svého města znali karlovarští jen z publikací a pohlednic.
Neútočím zde na soukromé vlastnictví jako takové. Snažím se poukázat na paradox, že spousta lidí nemá, kde bydlet a my si dovolíme nechat chátrat a nechat neobydlenou spoustu domů jen ze spekulativních důvodů. Útočím na nesmyslné plýtvání s prostorem. V Holandsku existuje zákon, že pokavaď je dům nevyužíván prokazatelně více než jeden rok (a nestačí pouze studie proveditelnosti), může kdokoli dům obsadit, dát si tam stůl, židli a postel, zavolat policii a je registrován jako squatter na tomto místě. Žádný dům tam tak nemůže chátrat, protože když se nemovitost užívá, zabraňuje to další zkáze. Mladí lidé si tak našli alternativní prostor k bydlení a seberealizaci. V obsazených domech vznikají kluby pro koncerty, přednášky, výstavy a setkávání. Domy jsou udržované a nabízejí tak další možnost a způsob pro mladé lidi, kteří nechtějí jen chodit z práce k televizi, ale zajímají se o politiku, sociální otázky a kulturu a hledají alternativy, zajímají se o svět kolem sebe.
Na stránkách Squatterské realitky Karlovy Vary je již dnes kolem 40 volných dlouhodobě nevyužívaných nemovitostí, což je na malé město (cca 54 000 ob.) hodně. Snažíme se vždy o objektu zjistit co nejvíce informací. Jak dlouho je opuštěný a chátrá, kdo je vlastníkem a stručný popis. Našim cílem není objekty obsadit. Chceme hlavně upozornit na neúnosnou situaci, kdy mladí lidé dnes nemají, kde bydlet a jsou zajatci ruského kapitálu a developerských společností pod tichým a zištným dohledem zastupitelstva. Nechceme žít na úkor lázeňského ruchu, město předat do rukou turistů a sami sedět na okraji našeho rodného města a živořit, když je plné prázdných prostorů pro nový začátek a lepší život.
Ohlédnutí za uplynulým Týdnem nepřizpůsobivosti v Praze je tedy vcelku pozitivní. Díky pouličním nepokojům, násilnému vniknutí do nemovitosti a následnému zadržení a potrestání účastníků, se o otázce chátrajících domů začalo opět mluvit a alespoň pro ten jeden objekt na Albertově se začala hledat řešení. Možná, že se začne řešit chátrání domů i na politické úrovni, pokavaď však rozruch kolem squatterů neutichne příliš brzy.